Léto se už definitivně odebralo k zimnímu spánku a podzim si obarvil přírodu po svém.
Byl konec října a na poslední víkend připadal státní svátek. A zrovna na pátek. Paráda.
Krásný prodloužený víkend. Počasí také slibovalo nějaký ten záchvěv léta, a tak rozhodování bylo víc než jasné. Najdu si kemp, pojedu do lesů na čerstvý vzduch, a hlavně aby tam byly nějaké kopce. Vyrazím už ve čtvrtek po práci.
Kdo hledal na konci sezóny (myšleno té kempingové) jakýkoliv otevřený kemp, moc dobře ví, že je to jako hledat jehlu v kupce sena. Zdejší kempy totiž nejsou připravené na chladnější počasí, a tak po jejich hlavní sezóně, tedy po prázdninách, často končí a pomalu zavírají. S klesající teplotou je totiž v kempech problém s vodou a se sociálním zařízením kvůli možnému zamrznutí. Majitelé často vypouštějí vodu a kvůli jednomu pěknému víkendu a pár nadšencům ji většinou znovu nenapustí. Takže všechna má oblíbená místa se tím pádem stala nepoužitelnými. Existuje ještě jedna volba a tím jsou celoroční kempy.
Bohužel v Čechách je jich opravdu jen pár. Najít je není příliš namáhavé. Je jich asi sedm. Když tedy nebudu počítat alternativy v podobě pronájmu pozemku, ale o tom až jindy.
Volba tedy padla na jihozápad. Přesněji Železná Ruda.
Vybavené auto všemi potřebnými věcmi jsem doplnil vodou na maximum, překontroloval pár drobností, dojel nakoupit nějaké jídlo a vyrazil. Jízda po dálnici je i s takto naloženým autem opravdu snadná. Na okreskách se vlastně skoro nic nemění. Auto i na úzkých a klikatých silničkách poslouchá, i se svou hmotností, jak má. Jen rychlost se snížila, ale já dál ukrajuji kilometry k cíli. Navíc mám volno, nikam nespěchám, a tak si užívám krajinu. Cestovní rychlost je nižší než v osobním autě, a tak je potřeba s ní maličko počítat. Na dálnici je nejvýhodnější jet, dle mého názoru, cca kolem 110 km/hod. Tím vám vyjde vstříc spotřeba. Tu dokážete s trochou snahy stlačit na 10 litrů na 100 km. Takže si hravě spočítáte, že 1000 km se dá ujet za cca 10 hodin. Když se nic nepokazí cestou, tak můžete být u moře za necelý jeden den. To ale nebyl můj plán.
Po příjezdu do kempu, jsem zjistil, že moje nadšení a nápad sdíleli i jiní nadšenci. Hurá. Jsem rád, že bude večer s kým posedět u ohně, popovídat o nových zkušenostech a s ostatními si třeba vyměnit doporučení na nová místa. Vybral jsem si místo kousek od potoka na trávě. K zásuvce to nemám daleko a jelikož stojím na rovině, není potřeba auto jakkoliv vyrovnávat. Natahuji tedy kabel, zapojuji do zásuvky a pouštím si topení a ohřev teplé vody.
Kousek ode mě akorát vybaluje věci rodinka. Stěhují se do karavanu a staví si malý předstan. Jelikož jsme na místech hned vedle sebe, okamžitě se seznamujeme a s otázkou: „Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ si ihned začínáme tykat. Tohle je prostě na této komunitě úžasné. Můžete být třeba z druhého kouta republiky a nikdy byste se nezačali jen tak na chodníku s někým bavit, navíc úplně s cizím člověkem, ale tady to jde samo. V dnešní době, kdy každý kouká jen do svého telefonu, je to vlastně zázrak. Martin (tedy můj nový soused na pár dní), který je tu s celou svojí rodinou – manželkou a dvěma malými dětmi, má navíc ještě dva pejsky. Paní je zvěrolékařka, a tak možná pacienti. Rodinka se zabydluje na celou zimu, což je vlastně super nápad. Jelikož je kemp přímo pod sjezdovkou a lze tak na lyžích dojet až do kempu, jezdí sem Martin celou zimu na víkendy učit děti lyžovat. Karavan má neustále zapojený do zásuvky a přes wifi si při odjezdu z Prahy zapne topení. Všichni tak přijedou krásně do tepla. S sebou si vozí jen jídlo a čisté oblečení. Všechno ostatní i lyžařské vybavení si nechávají tady. Dle jejich slov, je tento model úžasný pro rodiny s malými dětmi, když se ještě učí lyžovat. Sjezdovku mají kousíček, a jak se dozvídám později, i cena za celý zimní pronájem je velmi vstřícná. Když o tom tak přemýšlím, toto lze udělat i s obytným autem jen s tím rozdílem, že můžu spát přímo pod vlekem na parkovišti. Na základě mých zkušeností je to v Evropě zcela běžné. A nejen to. Jsou tam super vybavené kempy s neskutečným zázemím v podobě sociálního zařízení a mnohdy je v kempu i restaurace nebo malý krámek na zakoupení drobností, třeba na snídani. Tyto kempy se nachází u menších městeček, hned vedle sjezdovek. Není tak problém si zajít na jídlo do města, nasát atmosféru a projít se po místních obchůdkách. Velkou výhodou obytného auta je v tomto případě i to, že mohu být každý týden někde úplně jinde.
Jdu se zapsat na recepci a dávám řeč s majitelem. A opět, úplně pohodovej týpek. Už při rezervaci ubytování, se zdál jako naprosto vstřícný chlap, který přesně ví, co dělá. Kemp prochází výraznou modernizací a majitelé ho rozšiřují nejen po stránce parkovacích míst. Vzniká zde možnost nového ubytování ve stylových chatkách, které perfektně zapadají do místního prostředí. Takže žádná divočina. Navíc se zde budují nové toalety a sprchy. Klobouk dolu. Takhle to má vypadat. Už to snad pochopili i u nás, že zázemí, které si mnozí pamatují ještě z mládí z 80. let, už dnešní době nevyhovuje.
Večer si dělám večeři ve vyhřátém autě a pomalu jdu spát. Zítra výlet na Čertovo jezero. Ráno je úžasné, počasí skvělé. Na noc jsem musel stáhnou topení v autě. Spím raději v chladnějším prostředí. Což v nastavení není žádný problém. Auto si teplotu hlídá samo. Snídám a vyrážím. Cesta i počasí dokonalé.
Provoz v kempu se během mého výletu dosti zvedl. Na prodloužený víkend dorazilo víc lidí, než jsem čekal. Všechna místa jsou obsazená a najít teď nějaké volné, bez ohledu na podloží, výhled, vzdálenost od zásuvky, je téměř nemožné. Znovu si uvědomuji, kolik lidí už takto cestuje. V kempu se střídají auta noc, co noc. Jedni odjíždějí a druzí už čekají, které místo se uvolní. I přes to všechno, zde nepanuje špatná nálada. Všichni jsou v klidu a spíš prohodí nějaké to slovo, než aby na sebe byli nepříjemní.
Železná Ruda jako město mě mile překvapilo. Pamatuji si ho ještě jako vietnamské tržiště. To už ale není pravda. Ve městě se pilně budují nové objekty a městečko teď vypadá mnohem lépe. Takový rakouský styl – kavárny, restaurace, parčíky, náměstíčka. Vše uklizené a upravené. Za mě paráda.
Večer si dopřávám teplou sprchu v autě a jdu si sednout k Martinovi k ohni a opéct si buřta. Na další den mám naplánovaný výlet za hranice do Německa. Chci navštívit takovou jejich lesní zoologickou zahradu Falkenstein Tier – Freigelänge. Je to kousek a jsou tam k vidění pakoně, vlci, medvědi atd.
Ráno je zase parádní počasí. Vyrážím. Zoologická zahrada je perfektním místem pro výlet s menšími dětmi. Parkoviště je sice placené, ale vstup je bez časového omezení a zdarma. To je velmi milé. Po cestě narazíte na jeskyni, která vás zavede do minulosti a ukáže vám, jak se tenkrát žilo. Ke konci cesty v areálu zahrady najdete nadčasové zázemí v podobě restaurace, obchůdku, wc a relaxační části s dětským koutkem. Vše čisté a udržované.
V kempu se zase během dne vyměnili nájemníci. Tady to běží jak běžícím páse. Kdo má obytné auto a nerad zůstává na jednom místě delší dobu, rád využije tuto zastávku na odpočinek, doplnění vody, vylití wc kazety, hygienu a frčí dál. Někdo zase zůstane přes noc, odpočine si a ráno popojede. Blíží se večer, a tak klasická rutina – hygiena, převléct a na večeři do města. Pěšky je to z kempu opravdu kousek a člověku alespoň cestou zpátky trochu slehne, než jde spát.
Ráno je v kempu celkem rušno. Všichni pomalu a potichu balí. Je super, že jsou k sobě všichni v tomto směru ohleduplní. Takže pokud nebudete mít nařízeného budíka, může se stát, že budete spát až do deseti hodin. V autě je krásné teplo, mám zatažené roletky a kdybych opravdu chtěl, do těch deseti bych spal taky. Ale snídám a jdu ještě na kávu a koláč do města do kavárny. Přeci jen, nikam nespěchám. Jen odpojím elektřinu, zkontroluji zajištění skříněk a můžu vyrazit. To je na obytném autě super. Díky této rychlosti sbalení, opravdu můžete být každý den jinde.
Kdybych měl všechno ještě shrnout, bylo by to za mě asi takto.
Konec sezóny v obytném autě se vlastně nekoná. Není k tomu ani důvod. Když máte maličko fantazii a v sobě trochu dobrodružství a nadšení, můžete takto výletit celý rok. Umím si představit, že v létě si naložím kola, nebo paddleboard a vyrazím na Macháč, nebo na Gardu. Na podzim někam na ferratu do Rakouska, nebo na pěší výlet do Tater. Se sněhem se mění jen přezutí na autě, ale zábava a pohodlí zůstávají stejné. Běžky v Jizerkách na víkend, nebo Vánoce v Alpách na sjezdovkách, žádný problém. A jaro? To vás zaručeně vytáhne ven samo. Takže celý rok je vlastně jen o mně a o tom, na co mám v tu chvíli náladu.
Obytné auto tak nabízí soběstačnost a hlavně svobodu, ať už v rozhodování, nebo v pohybu. Jeden den můžu být na kole a druhý den na ledovci na lyžích. Když bych to tedy zvládl ujet a pak ještě lyžovat. Jde hlavně o to, že můžu vymýšlet cokoliv mě napadne. V autě mám veškeré zázemí – teplo, peřinu a polštář, spoustu úložného prostoru. S bateriemi a vodou si vystačím klidně i pár dní úplně v divočině a bez lidí. Jde jen o to, na co máte chuť.
